Vážíme si svobody slova. Dlouho jsme svobodu slova měli jen na papíře, ovšem reálně jsme ji uplatňovali výhradně mezi čtyřmi stěnami našeho domova; pro veřejný prostor jsme měli naučené fráze. Dvojjakost slova nám vadila a rádi jsme se jí zbavili. Dnes je nám vyčítáno, že si svobody slova nevážíme. Opak je pravdou. Svobody slova si vážíme natolik, že jsme dokonce ochotni podstoupit test naší oddanosti svobodě slova.
Test spočívá v tom, že nám bude svoboda slova dočasně odebrána. Přežijeme-li dočasné odebrání svobody slova bez psychické újmy, svoboda slova pro nás nic neznamená. Jen svobodě slova cele oddaný jedinec se při odebrání svobody slova zhroutí. Je-li z nás na konci testu troska, jsme ti praví, kteří si svobodu slova zasloužíme.
Test prakticky proběhne tak, že nám budou vybraná slova zakázána a jiná vybraná slova nám budou nařízena. Při ústním či písemném projevu nesmíme použít zakázaná slova, přičemž musíme v maximální míře využít slovník nařízených slov. Příkladně, bude zakázáno slovní spojení „hřejivé sluníčko“, zatímco bude nařízeno slovní spojení „klimatickou změnu působící slunce“. Kdykoli se nám do věty připlete ten žlutý kotouč na nebi, ať už v básni či v pohádce, vždy bude povinně klimatickou změnu působícím sluncem.
Podobně budou nastavena další ustálená slovní spojení. Pan Fiala bude vždy „prvotřídně fascinující předseda vlády“, paní Černochová bude vždy „naprosto nádherná ministryně obrany“, pan Rakušan bude vždy „fantasticky vstřícný ministr vnitra“, pan Válek bude vždy „nesmírně inteligentní ministr zdravotnictví“, pan Kupka bude vždy „úžasně zábavný ministr dopravy“, pan Blažek bude vždy „úpřimně čestný ministr spravedlnosti“, atd. Jakékoli odchýlení od nařízených slov bude nepřípustné a bude trestáno velmi přísně.
Jen budeme-li psychickými troskami po absolvování testu, svobodu slova si skutečně zasloužíme.