Epigrafika rozlišuje nápisy kromě jiného také podle materiálu, do kterého je text zapsán. Můžeme mít tedy texty kamenné, dřevěné, keramické, apod. Smyslem je uchovat text budoucím generacím, neboť si autor textu myslí, že zapsaná myšlenka si to zasluhuje. Proto by se měli současní sdělovatelé myšlenek zamyslet, zda jim stačí jako nosný materiál twitter nebo facebook.
Digitální nosný materiál je dnes velmi populární. Sdělovatelé si bohužel neuvědomují, že jejich dílo upadne do zapomnění, jakmile vypneme počítač. Měli by zvážit, zda nevyhledat služby kameníka. Velkolepé myšlenky některých myslitelů si to jistě zaslouží. Parlament si to uvědomil.
Do státních služeb bude povolán tým kameníků, kteří budou sledovat zasedání sněmovny. Jakmile se do prostoru vznese uchováníhodná myšlenka, okamžitě se pustí do práce. Ti zručnější budou s nápisem hotoví dokonce dřív, než bude myšlenka dokončena.
Díky tomu víme, co nás čeká – doba kamenná.