Pozornému oku všímavého diváka, jakož i pozornému uchu všímavého posluchače, jakož i pozornému hmatu všímavého účastníka nemohlo uniknout, že byl natvrdo i naměkko odsouzen muž za verbální trestný čin – pět a půl roku nevysloví nic než „ano, pane“ a „ne, pane“.
Víme, že příroda to tak nezamýšlela, když nás vybavila ústy. Nepředpokládala, že nám je bude někdo zavírat, tedy kromě deště. Až přišel člověk v převleku právníka, který pocítil sílu silnější deště. Začalo to v dávnověku, kdy člověk vyobcoval z havraní osady heretika, tvrdícího, že mamut není jedlý, přes starověk, kdy člověk hodil lvům heretika, tvrdícího, že kulatá pyramida je hezčí, a přes středověk, ve kterém byl křesťan heretik upálen, až po novověk, kdy na obraz císaře pána nesměly mouchy srát. Jelikož se člověk v převleku právníka stále zdokonaloval, máme nyní vězně, kteří otevřeli pusu i po dešti.
Známé pravidlo praví, že je-li nás s otevřenou pusou více jak 15%, začneme člověku v převleku právníka svlékat talár. Čas tedy pracuje pro nás.
Nevyhlížejme déšť. Mohl by být zlý a krutý. Koneckonců, do vězení se všichni nevejdeme.