Žijeme ve vyspělé západní společnosti, kde každá slušná rodina má svého rodinného lékaře. Trpíme-li neohebností páteře, obraťme se na rodinného lékaře. Trpíme-li poruchou zraku či sluchu, obraťme se na rodinného lékaře. Trpíme-li neschopností porozumět textu, obraťme se na rodinného lékaře.
Pokud nežijeme ve vyspělé západní společnosti, obraťme se na obvodního lékaře.
Rodinný lékař nemusí být obvodním lékařem, jehož jediným obvodem je naše rodina. Rodinný lékař může mít ve svém obvodu více rodin. Podstatným rozdílem mezi rodinným lékařem a obvodním lékařem je to, že zatímco obvodní lékař je placený za odvedené lékařské výkony, rodinný lékař je placený za neodvedené lékařské výkony. Srozumitelněji řečeno, obvodní lékař profituje z toho, že jsme nemocní, zatímco rodinný lékař profituje z toho, že jsme zdraví. Čím zdravější jsme, tím lépe je rodinný lékař placen.
Rodinný lékař má zájem na tom, aby naši nemoc co nejrychleji diagnostikoval a co nejrychleji vyléčil. Po dobu naší nemoci mu příjmy klesají. Teprve s vyléčením se vrací na příjmový standard.
Sehnat rodinného lékaře není jednoduché. Jednak se na něm musí shodnout celá rodina a jednak zkušených diagnostiků je jako šafránu. Zkusme se v rodině zeptat, komu se chce platit za to, že je zdravý – za to, co jsme dostali při narození zdarma, se nám platit nechce. Když se shodneme, že zdraví je nám milejší než vila, auto a dovolená u moře, nastane problém s nalezením vhodného rodinného lékaře.
Tak na shledanou v čekárně obvodního lékaře.
Kapitační platba je tutovka.