„Obránci svobody slova se většinou rádi hlásí k tradici biblické, alias judeo-křesťanské alias křesťanské. Ta má od svých samotných začátků dva druhy omezení svobody slova, obsažné v Mojžíšově Desateru.“
(Benjamin Kuras, 1.6.2023)
My, kteří jsme na vlastní kůži zažili oba extrémy, jak extrémní cenzuru, tak extrémní necenzuru, logicky směřujeme k vyváženému stavu. Oba extrémy nám nejsou příjemné a nechceme v nich setrvávat. Nechceme se bát ani toho, co komu řekneme, a ani se nechceme bát toho, co kdo řekne nám. Už díky zkušenostem víme, že nemůžeme říkat cokoli a že nesmíme poslouchat cokoli.
Mohli bychom strávit spoustu času hledáním hranice, co ještě smíme říct a co už nesmíme říct. Utopíme se v moři filozofických úvah o svobodě slova, aniž bychom se jen o píď přiblížili praktickému řešení. Filozofických úvah o svobodě slova máme plné zuby. Až natolik, že nevidíme, co máme přímo před očima.
Můžeme se podle Kurase omezit na ta dvě přikázání (nevezmeš jména Hospodina Boha svého nadarmo a nepromluvíš proti bližnímu svému křivého svědectví), ale můžeme se také neomezovat. V kterémkoli přikázání při naší dobré vůli můžeme najít hranici, jejímž překročením změníme svobodu slova ve svobodu zvůle. Většina přikázání z Desatera se týká toho, co nemáme dělat, jakou hranici nemáme překračovat.
Jsme slepí, že to nevidíme ?
Že máme příliš mnoho bohů – tj. že překračujeme hranici při oslavě nekřesťanství,
že máme modly – tj. že překračujeme hranici při oslavě moci a peněz,
že bereme boží jméno nadarmo – tj. že překračujeme hranici při pomluvách a úmyslných lžích,
že nesvětíme sobotní den – tj. že překračujeme hranici při oslavě efektivnosti a ziskovosti,
že nectíme otce a matku – tj. že překračujeme hranici při přemlouvání dědků a bab,
že zabíjíme – tj. že překračujeme hranici při volání do války,
že smilníme – tj. že překračujeme hranici při oslavě duhové rozmanitosti,
že krademe – tj. že překračujeme hranici při oslavě optimalizace daní,
že křivě svědčíme proti bližním – tj. že překračujeme hranici při oslavě LGBT,
že jsme závistiví – tj. že překračujeme hranici při oslavě půjček a hypoték.