Už přes třicet let jsme syceni propagandou, že máme demokracii. Naléhání na zachování demokracie je natolik všudypřítomné, že ztrácíme cit pro to, co vlastně chceme zachovat. Obsah pojmu „demokracie“ se rozmělňuje a proměňuje do formálních frází o vládě lidu. Není od věci si připomenout, co to demokracie je.
Demokracie není jen o odstavení komunistů od moci, s čímž jsme si demokracii spojovali v devadesátých letech. Demokracie je o našem svobodném rozhodování, i když prostřednictvím zastupitelů. V tomto smyslu musejí být naši zastupitelé populisty, neboť zprostředkovávají naši vůli. Zastupitelé, kteří o sobě tvrdí, že nejsou populisté, a dokonce své politické soupeře označují za populisty s negativním nádechem, nemají mezi našimi zastupiteli co dělat. Zastupitel je z podstaty zastupitelství populistou.
Když vyjadřujeme svoji vůli, z logiky věci volíme nějaké řešení z více možností, minimálně tedy z alespoň dvou možností. Demokracie je tedy o výběru z více možností. Kdykoli jsou možnosti administrativně omezovány, je omezována demokracie. Kdokoli kdykoli tvrdí, že existuje pouze jedna jediná možnost, odchází od demokracie k autokracii. Naší nejvyšší demokratickou hodnotou je možnost volby.
Máme demokracii, kdy si můžeme svobodně zvolit duhovou agendu nebo neduhovou agendu.
Máme demokracii, kdy si můžeme svobodně zvolit zelenou agendu nebo nezelenou agendu.
Máme demokracii, kdy si můžeme svobodně zvolit unijní agendu nebo neunijní agendu.
Máme demokracii, kdy si můžeme svobodně zvolit válečnou agendu nebo neválečnou agendu.
Máme demokracii, kdy si můžeme svobodně zvolit globální agendu nebo neglobální agendu.
Máme demokracii, kdy si můžeme svobodně zvolit digitální agendu nebo nedigitální agendu.
Máme demokracii, kdy si můžeme svobodně zvolit dobrou agendu nebo nedobrou agendu.
To je naše demokracie. To je vzkaz našim zastupitelům: Buďte řádnými populisty.
Tak schválně. Kdo se toho chytne.