Občas se nám stane – a pokud se nám to stane, měli bychom si to navždy zapamatovat – že informace, která si k nám najde cestu, nachlup sedí s tím, co si sami myslíme. V tu chvíli vyvěšme vlajky a zatrubme fanfáry, existuje svět, který s námi souhlasí.
„Petr Robejšek: Jak přežít v informační společnosti“ (Aktuálně.cz, 3.3.2023)
Opakujme si: existuje svět, který s námi souhlasí. My sami jsme měřítkem, nikoli Petr Robejšek nebo kdokoli jiný. Opakujme si: Petr Robejšek, a možná i někdo jiný, s námi souhlasí. My dávno víme, jak těžké je přežít v informační společností, už máme vypěstované obranné návyky a nenecháme se informacemi zabít. Odpovědi na Robejškovy tři základní otázky dávno známe:
„Vyplatí se vědět co nejvíce ?“
„Co je pro mně důležité ?“
„Jak poznat pravdu ?“
Se znalostí odpovědí nemůžeme dojít k jinému závěru než Petr Robejšek: náš život a naše zájmy jsou měřítkem všech věcí. Nezapomínejme na to dnes a denně – to, co nevíme, nemusí být pro náš život důležité, a kdyby přecejen, cestu si to k nám najde.
Mohli bychom vyzkoušet například program „Úterky bez informací“. Každé úterý cílevědomě a sveřepě odmítněme jakoukoli informaci, která by chtěla být námi čtena nebo slyšena. Proveďme si tak pravidelný týdenní půst na ozdravení psychiky. Zjistíme, že nám úterní informace nijak nescházejí, v noci na středu se nám dokonce lépe spí. Ti odvážnější z nás mohou praktikovat absenci také čtvrtečních či sobotních informací. Pozitivní účinky na naše zdraví se projeví záhy. Budeme vědět méně, ale budeme vědět to důležité. S pravdou a lží si lámat hlavu nemusíme, neboť my sami jsme měřítkem pravdy.
Dnes je pondělí…