Profese přirozeně vznikají a přirozeně zanikají. Pokud společnost nějakou profesi, která schází, potřebuje, profese přirozeně vznikne. Například kdysi vznikla profese topiče v kotelně. Když se později sídliště připojilo na centrální rozvod tepla, profese topiče v kotelně zanikla. Stejné je to s profesí novináře.
Kdysi jsme trpěli nedostatkem informací, proto přirozeně vznikla profese novináře, který nám informace zprostředkoval. Novinář informace posbíral a prostřednictvím médií nám je předal. Když jsme se později připojili na internet, profese novináře zanikla. Dnes už topiči v kotelně a novináři existují jen výjimečně.
Topiči v kotelně se se ztrátou své profese smířili a z bývalých topičů se stali například prezidenti. Bývalí novináři to mají obtížnější. Přestože se někteří zkoušejí uživit jinak, většina bývalých novinářů zůstává v redakcích. Pokoušejí se zánik své profese ignorovat, což se jim daří jen díky tomu, že ten, kdo je platí, ignoruje skutečnost, že profese novináře zanikla. K tomu používá různé metody. Například vymyslel pojem „dezinformace“.
Ještě nějaký čas tu bude dezinformace cítit podobně, jako je cítit zhasnutý plamen. Průvan ovšem zápach v redakcích rozežene dříve nebo později. Potom uvidíme bývalé novináře třeba za kasou supermarketu nebo na stavbě mládeže. Část bývalých novinářů se legitimně transformuje z novináře na komentátora. Jako komentátor bude bývalý novinář místo zprostředkovávání informací nabízet svůj pohled na svět (který přijmeme nebo odmítneme). Ke zprostředkovávání informací ovšem nebudeme dotyčnou osobu potřebovat.
Nelze vyloučit, že někteří sveřepí bývalí novináři a jejich chlebodárci budou přiživovat plamen. Potom zvažme, zda znovu neotevřít nějakou lokální kotelnu.