William Hawk vzrušením ani nedýchá. Má zaměstnání snů. Každé ráno čeká v předsálí na rozkaz. Jakmile jednou rozkaz obdrží, rozběhne se jako o závod do suterénu a udeří pěstí do tlačítka.
Každé ráno William Hawk vstává s napětím, kdy už konečně poběží. Každé ráno zavolá manželce Mildred, jestli jsou děti už v jeskyni. Pak si vyleští boty, aby při běhu vypadal elegantně. Nasadí si čepici a přispendlí ji za uši, aby mu při běhu nespadla. Očistí si uniformu od všech včerejších nečistot, aby byla při běhu opět aerodynamická. Znovu natrénuje přechod ze stoje spatného do pozice běžce, aby při běhu neztratil ani vteřinu. Jakmile je připraven, zaujme svoji pozici všedního dne Williama Hawka.
William Hawk je vojenský analytik. Jako vojenský analytik je zmatený chováním nepřítele. Jako většina vojenských analytiků se dennodenně ptá, kdy ruská armáda zahájí americký způsob vedení boje. Kobercovým bombardováním. Prodlužování nejistoty nedělá Williamu Hawkovi dobře. Den co den má vylěštěné boty, zapíchnutou čepici a vykartáčovanou uniformu. Den co den se zklamaně vrací domů k Mildred a dětem čelit jejich tázavým obličejům, aniž by měl nějakou smysluplnou odpověď.
Děti se ve škole dál učí, jak Sověti hnali Němce zpátky do Berlína, přičemž praktická výuka poznávacím výletem na frontu se stále odkládá. Předplatné na poznávací výlet je už dávno zaplaceno a stále se nic neděje. Jak má William Hawk vysvětlit svým dětem, že pravda je na jejich straně, když se Rus stále zdráhá spustit kobercové bombardování ? Mildred chce mít také jasno a zmocňují se jí čím dál tím větší pochybnosti, což výchově dětí neprospívá.
Na běh do jeskyně jsme připraveni. S každým dalším promarněným dnem naše ostražitost klesá. Může se stát, že jednou jako William Hawk do jeskyně nedoběhneme.