Padla další ikona kapitalismu – soukromé vlastnictví.
Soukromé vlastnictví je chráněno již pouze Bohem nebo flintou v ruce. Rušští oligarchové neměli ani jedno, tak se ze zlou potázali. Protože se ctitelé kapitalistické ikony neozvali, loupeživým rytířům narostla odvaha a pustili se do nás všech. Majetek nám pomalu, ale jistě odebírají. Kapitalismus míří ve víru do výlevky.
Ukazuje se, že nedotknutelnost soukromého vlastnictví je pouze lidskou konvencí, nikoli přírodním zákonem. Nedotknutelnost soukromého vlastnictví platila jenom proto, že jsme se na ní jako kapitalisté domluvili, a nikoli proto, že by byla spojena s otáčením zeměkoule. Je-li něco lidskou konvencí, může být nahrazeno jinou lidskou konvencí, i když se nezmění otáčení zeměkoule. Konvence nedotknutelnosti vlastnictví je nyní nahrazována konvencí dotknutelnosti vlastnictví, která později přejde v konvenci nevlastnictví.
Nyní uvádíme do života dohodu, že použít – či spotřebovat (v případě potravin) – můžeme cokoli kdykoli, ať už to podle odcházející konvence nedotknutelnosti soukromého vlastnictví vlastní kdokoli. Proti používání (spotřebovávání) našich věcí máme pouze dvě obrany: Boha a flintu. Můžeme se modlit, že naše věc loupeživého rytíře usmrtí, případně udáví. Nebo můžeme nabít a čekat. Každý z nás si může vybrat podle nátury. To je pohled z jedné strany.
Pak je pohled z druhé strany, ze strany loupeživých rytířů. Můžeme se k nim přidat.
Hned se nám zlepší nálada. Ráno si vyhlédneme, co bychom mohli použít či spotřebovat. Potom půjdeme a věc si vezmeme. Jsme-li pobožní, proneseme zaříkadlo, které nás ochrání před smrtí či udávením. V každém případě se připravme na kličkování mezi střelami. Jiné nebezpečí nám nehrozí, neboť kapitalismus zabublal a zmizel ve výlevce.