Zaslouží si fialový svět o vánocích slitování ?
Nezaslouží. Fialová je na okraji barevného spektra mezi modrou a neviditelnou ultrafialovou. Nic, co je téměř ultra, nezaslouží slitování. V pospolitosti se držíme ve středu a všechno, co je okrajové, vystrkujeme na okraj. Nechceme to mezi námi. Nemůžeme fialové podat ruku a v ní nabídnout třeba vánočku. Nemůžeme fialovou pozvat k liché volné židli a nabídnout rybí polévku. Ze zkušeností víme, že by z našich vánoc udělala něco radikálního, například by nás mohla obvinit, že hodujeme v teple u štědrovečerního stolu, zatímco naši bratři leží v zákopech o zimě a hladu.
Fialový svět si nezaslouží slitování. Není už ani modrou, ani červenou. Není ničím, co by mělo tvar, co by bylo uchopitelné a pochopitelné. Fialové nerozumíme a nechceme ji. To i ježíšek a ovečky jsou nám bližší, i když jsme si je sami vymysleli. Fialovou jsme si nevymysleli a neustále se nám vnucuje. Navíc tušíme, že kombinací fialové a zelené vznikne barva řídké stolice. Alespoň pro dnešek fialovou vypněme.
Zítra třeba zjistíme, jak byl včerejšek bez fialové nádherný. Budeme-li mít štěstí, třeba i zjistíme, jak fialovou vypnout natrvalo.
To by byl nekrásnější vánoční dárek.
Díky.