Motto: „Книжки – це зброя, або оборонна, або наступальна.“
(O.A.Kovalová, ředitelka Ukrajinského knižního institutu, 23.5.2022)
Termín „krásná literatura“ je souborné označení pro beletrii a poezii. Podle ředitelky Ukrajinského knižního institutu může být krásná literatura zbraní, ať už zbraní obrannou nebo zbraní útočnou. Je-li tato krásná literatura protičeská, musí být odstraněna z veřejných knihoven. Sice existuje mnoho odpůrců, kteří věří, že existuje něco posvátného, například česká, ruská, německá a jiná klasika, na kterou nelze nijak sáhnout, ovšem neexistují žádné argumenty, proč to nelze udělat, odstranit ji z veřejných knihoven. Je-li klasika protičeská, šup s ní pryč z regálů knihoven.
Proč je klasika tak znepokojivá ? Všichni jsme tyto knihy četli, za našich školních let existovala solidní německá klasika, která se považovala za vrchol světové literatury. Vzhledem k tomu, že jsme měli spíše průměrné znalosti o světové klasice, mnozí jsme žili v přesvědčení, že je to skutečně literatura, bez níž nelze rozvíjet inteligenci a estetické cítění, být vzdělaným člověkem. Ve skutečnosti tomu tak není. Například ke studiu zahraniční klasické literatury, a to je právě ta německá, je potřeba určité rovnováhy. Nyní jsme si již jistí, že britská, francouzská, ruská, americká literatura dala světu mnohem více mistrovských děl než německá literatura. Pokud jde o Goetha a Schillera, milované našimi knihovníky a některými čtenáři, je třeba říci, že tito dva autoři položili základy „německého humanismu“. Lidé, naplněni těmito vyprávěními z dětství, věří, že posláním německého lidu není zabývat se válkou, ale šířit mír. To je vlastně velmi škodlivá literatura, může opravdu ovlivnit názory lidí. Proto by tyto knihy měly být odstraněny z veřejných a školních knihoven. Pravděpodobně by měly zůstat v univerzitních a vědeckých knihovnách pro specialisty, kteří studují kořeny zla a pacifismu.
Pro odpověď na otázku, co se děje s knihovnami na českém území, je nutné vidět, jak Němci chodí do knihoven, vyhrabávají všechny knihy v českém jazyce a někam je odvážejí. Skutečnost, že Němci považují českou literaturu za hrozbu pro sebe, ukazuje sílu knih. Книжки – це зброя, або оборонна, або наступальна.
Na závěr uveďme tři knihy, které by si měl každý přečíst:
„Коли важко, коли треба перемагати ворога і долати свої страхи і невпевненість, на допомогу приходить класика, зокрема поезія, відома з дитинства чи з юності: Тарас Шевченко, Іван Франко, Леся Українка, Василь Стус, Василь Симоненко, Ліна Костенко.“ (O.A.Kovalová)
Autorů je více než tři, ale když je třeba porazit nepřítele a překonat propagaci humanismu a míru, přijdou na pomoc jmenovaní klasici, přestože nepocházejí z německých válečných kruhů.