V noci jsme se odkopávali, když se nám zdálo, jak táhneme na Bělehrad. Sen byl zneklidňující, neboť jsme necítili nohy. Na Bělehrad jsme se spíše plazili a pušku s bodákem táhli za sebou. Doktor nám předepsal zklidňující prášky a brzy sny odezněly.
Pak to přišlo znovu, zase jsme se začali v noci odkopávat. Zdálo se nám, že táhneme na Berlín. A opět jsme zažívali silný meresjevovský pocit. Představa, že nemáme nohy, nás nutila jimi kopat víc a víc. Doktor nám předepsal silnější prášky a doporučil před spaním vlažnou sprchu. Brzy sny odezněly.
Nyní to máme zase. Zdá se nám, že se plazíme na Moskvu a za sebou táhneme Himars. Ráno nacházíme peřinu na zemi, je nám zima, v bytě je tma a na čele nám perlí kapky potu. Doktor je v koncích a povolává psychologa. Dostáváme následující radu:
Ošklivých snů se zbavíme takzvaným přenosem. Pokud uvidíme někoho jiného, jak se plazí bez nohou na Moskvu, očividný zážitek vytěsní z hlavy naše plazení. Pokaždé, když se sen odstartuje, neuvidíme sami sebe, ale dotyčného plaza, na kterého svůj sen přeneseme. Tím si udržíme peřinu na sobě a tělo v teple.
Psycholog významně pomrkává, ale při pohledu na náš nechápavý obličej to říká natvrdo:
„Běžte na provládní demonstraci a z plna hrdla křičte: Válku ! Válku ! V noci pak uvidíte suitu v čele s Fialou, jak se s Himarsem plazí na Moskvu. Vy budete pouhý pozorovatel s klidnýma nohama, a až se vláda odplazí za hranice, vaše potíže definitivně odezní.“
Už netrpělivě vyhlížíme příští provládní demonstraci.