Odsoudí nás soudce, když dostane 20 miliónů ? Pokud odpověď zní ano, přichází další otázka:
Odsoudí nás soudce, když dostane 40 miliónů ? Pokud odpověď zní ano, přichází další otázka:
Odsoudí nás soudce, když dostane 80 miliónů ? Pokud odpověď zní ano, přichází další otázka:
Jaká vysoká je částka, při které nás soudce neodsoudí ?
Odpověď na tuto otázku je vysoce individuální. Zeptejme se sta soudců a dostaneme sto různých odpovědí. Kromě jediné: Neexistuje částka, za kterou bych vás neodsoudil/a. Taková odpověď je z říše pohádek. Jsme lidé, kteří byli zrozeni z hříchu. Andělé zůstali na kúru, zatímco my jsme tu na zemi. Neexistuje soudce, který je neúplatný. To je přírodní zákon, jehož platnost lze kdykoli experimentálně prokázat.
Byli jsme to my lidé, kteří jsme zavedli vztah člověk-člověk. Člověk soudce soudí člověka provinilce. Z podstaty člověka takový vztah nemůže fungovat. Člověka provinilce musí soudit vyšší úroveň, než je člověk. Než zavedeme fungující dehumanizovaný soudní systém, musíme najít prozatímní způsob odsuzování. Poučit se můžeme z historie. V prvobytně-pospolné společnosti byl provinilec odsouzen k vykmenování (po vzniku obcí k vyobcování). Vykmenovaný (vyobcovaný) člověk nebyl schopen sám si opatřit obživu a byl sežrán přírodou. Mimochodem, stejný systém funguje u vlků.
Než soudce nahradíme souboty, začněme s vykmenováváním. Nač si platit věznice a vězeňskou službu, když stejnou službu nám poskytne divočina. Provinilců se můžeme zbavit vykázáním za hranice slušné společnosti, kde si můžou obstarávat živobytí, jak se jim zlíbí, ale jen sami za sebe. Vyrobené mléko a chleba není pro ně. Vyrobené mléko a chleba si za milióny nekoupí a prozatímní soudci nemusejí mít obavy, že někdo z vykmenovaných bude testovat jejich osobní hranici úplatnosti.