Vynořila se znepokojivá otázka: Máme impregnované myšlení ?
Impregnace se od nepaměti (tj. od doby, kdy jsme se začali chránit proti vnějším vlivům, například proti vlhkosti) nepoužívala přímo na tělo, nýbrž na naše ochranné obaly. Bylo snazší impregnovat si pršiplášt, než si nanášet husí sádlo na kůži. Dlouhou dobu jsme si impregnovali oblečení nebo ochranné pomůcky. V poslední době se opět vracíme k „husímu sádlu“.
Když se důkladněji rozhlédneme kolem sebe, zjistíme, že řada z nás je namazaná husím sádlem. Informační kapky po nás stékají. Na první pohled to není vidět, ale ať rozstřikujeme svoje myšlenky sebevíc, naše okolí zůstává netečně suché. Jsme impregnováni proti vnějším informačním vlivům. Jak k tomu došlo ?
Při obvyklých postupech impregnace se povrch napouští vhodnými přírodními nebo chemickými látkami. Nejsme si vědomi, že bychom se něčím napouštěli nebo že bychom se mazali husím sádlem. Přesto jsme impregnováni. Nepodstoupili jsme vědomý proces impregnace. Přesto jsme proces impregnace podstoupili. Jednalo se o dlouhodobý proces mazání po nepatrných vrstvách, proto jsme si ho nevšimli. S každou lží či polopravdou jsme si na tělo nanášeli tenkou vrstvu husího sádla. Den za dnem, rok za rokem. Až jsme se dokonale napustili vhodnou přírodní nebo chemickou látkou, odolnou proti informacím.
Informace nás nechávají netečnými. Pokud nám impregnace pronikla až na mozek, máme impregnované myšlení. To, co bylo v našem mozku před začátkem procesu impregnace, se v něm zapouzdřilo. Déšť informací na tom nic nezmění. Bílé je navždy bílé a černé zůstane navždy černým.
Změnit to a vrstvu husího sádla rozpustit může jen dlouhodobé podávání důvěry.