V rozhovoru o své profesi v souvislosti s covidovou aférou molekulární genetička říká:
„Můj obor byl hrubě zneužit.“
(Soňa Peková, 2.11.2022)
Každý z nás má nějakou profesi. Když si povídáme s profesionálními kolegy, přeme se o fakta. Analýza dat může u každého z nás vést k odlišnému závěru podle toho, která z dat preferujeme a kterým datům nepřikládáme význam. Nezpochybňujeme samotná data, pouze interpretacemi a vytvářením souvislostí docházíme k různým závěrům. Tak se projevuje naše profesionalita. Náš obor nemůže být mezi kolegy zneužit, protože všichni svému oboru rozumíme. Pokud je náš obor hrubě zneužit, pak někým, kdo našemu oboru nerozumí.
To se v případě covidu stalo molekulární genetice. Nebyly svolány odborné konference, neprezentovaly se různé odborné závěry, neproběhla odborná diskuse, nebyl ustanoven většinový odborný názor. Molekulární genetici byli postavení před hotovou věc. Pochopitelnou reakcí bylo zpochybnění.
Stalo se něco podobného v naší profesi ? Dejme tomu, že jsme architektem nebo učitelem. Objeví se nový, dosud neznámý způsob stavění výškových budov nebo se objeví nový, dosud neznámý způsob výuky cizích jazyků. Nový způsob stavění výškových budov může – ale nemusí – vést k pozdějšímu zhroucení výškové budovy. Nový způsob výuky cizích jazyků může – ale nemusí – vést k pozdějšímu poškození řečového centra. Je samozřejmé, že očekáváme odbornou diskusi, teprve po které se přikloníme k většinovému odbornému názoru a začneme nově projektovat výškové budovy nebo nově vyučovat cizí jazyk (nebo se na základě vlastních odborných dat nepřikloníme k většinovému odbornému názoru a budeme projektovat nebo vyučovat postaru). Tak to funguje u nás odborníků.
Molekulární genetici mají smůlu. My všichni totiž rozumíme molekulární genetice, a to ještě více než počasí, Rusku a fotbalu.