Mívávali jsme dobrý zvyk nazývat věci pravým jménem. Když jsme chtěli označit zvíře s rohy a s vemenem, nazvali jsme jej kráva. Nemělo-li dotyčné zvíře vemeno, nazvali jsme ho volem. Nenapadlo nás krávu, která po operaci už nebyla krávou, dále nazývat krávou. Vola už jsme nenazývali volem. Udržovali jsme si svět s názvoslovím, které nebylo zavádějící. Snáze jsme se pak domluvili. Pokud jsme označili někoho za krávu nebo za vola, podle identifikačních znaků jsme všichni přesně věděli, o kom mluvíme.
Už třicet let nazýváme mobilní telefon mobilním telefonem. Víme proč: s telefonem telefonujeme, a je-li mobilní, tak s ním telefonujeme odkudkoli. Jakmile umenšujeme funkci telefonování ve prospěch jiných funkcí, postupně z mobilního telefonu činíme něco jiného než mobilní telefon. Používáme-li nakonec přístroj jako telefon v zanedbatelných počtech použití a využíváme především jiných jeho funkcí, ztrácí přístroj nárok na to, nazývat se mobilním telefonem.
A to bez ohledu na počet vědomého použití.
Mobilní telefon totiž používáme vědomě a nevědomě. Mobilní telefon má vědomě používané funkce a nevědomě používané funkce. Vědomě s ním telefonujeme, textujeme, surfujeme, platíme, fotíme. Nevědomě s ním děláme věci, o kterých nemáme ani páru. Občas ho strčíme do Faradayovy klece, občas vyjmeme baterii, v domnění, že nevědomé funkce zrušíme nebo alespoň omezíme. Tak hloupí jsme. Nejsme chytří natolik, abychom se mobilního telefonu úplně zbavili.
Nadešel čas nazývat přístroj pravým jménem. Není to mobilní telefon. Je to náš hologram. Zasvěcení hledají přiléhavé jméno. Nejspíše biblické.