Občas zaznamenáme v řeči politických a zejména vojenských analytiků obrat, že pracují jen s otevřenými zdroji. Například řeknou: „Nemám jiné zdroje než Vy.“ nebo „Vše je možné najít na internetu.“ To proto, aby podpořili veřejnou přístupnost překvapivé informace, kterou právě sdělují. Podávají doplňující informace, abychom nezískali pocit nedostatečnosti našich analytických schopností. Kdybychom si dali více práce, došli bychom ke stejnému závěru, což si vzápětí můžeme ověřit a uklidnit se. Chyba lávky, měli bychom zbystřit.
Ten, který pracuje s dohady a jen spekuluje, se obvykle otevřenými zdroji neohání. Naopak má potřebu dávat najevo, že ví víc než my. Pocit informační nadřazenosti je pro něj drogou. Mezery v logických úvahách, pokud na ně upozorníme, přisuzuje naší špatné práci s daty. Pokud nám to dá navíc otevřeně najevo, nemá příliš velký smysl jeho výstupy sledovat. Jinak je tomu u zastánce otevřených zdrojů.
Zastánce otveřených zdrojů si potřebuje získat naši důvěru. Uvěříme-li mu nyní, uvěříme mu i příště. Naše myšlení ovlivňují zastánci otevřených zdrojů. Ukažme si to na příkladu.
26.9.2022 došlo k výbuchům na plynovodech Nord Stream a 8.10.2022 k výbuchu na Kerčském mostu. Vojenský analytik, který má nadstandardní přístup k informacím, ví, jaký má být mediální obraz obou událostí. V první řadě má být kontrovezní, s mnoha vzájemně si odporujícími narativy. Nejsnazší cesta k zamlžení událostí spočívá ve vytvoření mnoha interpretací s mnoha motivy a s mnoha podezřelými. Všechny narativy se musejí dostat do otevřeného prostoru – to je základní úkol insidera. Všímejme si, kolik různých vysvětlení obou incidentů jsme již četli. Kdo je jejich autorem ?
Je to detektivní práce. Každá informace v otevřených zdrojích zanechává stopu. Při dostatečné trpělivosti se můžeme dostat až k počátečnímu zdroji. Při tom nám pomáhají i vyjádření typu „Nemám jiné zdroje než Vy.“ nebo „Vše je možné najít na internetu.“.
Víme, o čem je řeč – je možné to najít na internetu.