U silnice 16 z Mělníka do Mladé Boleslavi stojí ve vsi Vysoká Libeň reklamní panel – je na něm nějaké malé zvířátko s textem: Jestli mě vidíš, tak billboard funguje. Chytrý tah, jak přitáhnout pozornost potenciálního nájemce. Existuje ovšem ještě chytřejší tah.
Daleko chytřejší je umístit reklamu na nákupní vozík. Cestu z Mělníka do Mladé Boleslavi absolvují denně stovky řidičů aut, zatímco cestu z parkoviště k pokladně supermarketu absolvují denně stovky tisíc řidičů nákupních vozíků. Dosah reklamy je tisíckrát vyšší. Nákupní vozík je součástí našeho každodenního života. Nákupní vozík tlačíme častěji než obsah střev. Obsahu střev se zbavujeme s úlevou, co všechno se nám do nich vešlo, nakupního vozíku se zbavujeme s lítostí, co všechno se nám do něj nevešlo. Kdybychom mohli, tlačili bychom nákupní vozík dvacet čtyři hodin denně sedm dní v týdnu. Jen si vzpomeňme, jak nelibě neseme sváteční dny, kdy mají supermarkety povinně zavřeno.
Náš vztah k nákupním vozíkům je extrémně závislý. Mohl by se mu věnovat samostatný obor adiktologie. Nemůžeme-li tlačit nákupní vozík jeden den, cítíme se nesví. Druhý den pociťujeme sucho v ústech a rosí se nám čelo. Třetí den nastupuje bolest hlavy a třes rukou. Postupně přicházejí poruchy spánku a nevolnost. Po týdnu abstinence se z nás stávají trosky a cokoli, na co sáhneme, považujeme za madla nákupního vozíku. Obor masové adiktologie tohoto jevu mistrně využívá.
Umístíme-li na nákupní vozík reklamu, oznamující, že mouka nebude v příštích x dnech dostupná, vykoupíme mouku během y hodin. Cokoli, co nám nákupní vozík jako reklamní poutač oznámí jako nedostupné, začneme úporně shánět i za cenu fyzického vyčerpání. Masová adiktologie jde ještě dále:
Umístíme-li na nákupní vozík reklamu, oznamující, že nákupní vozík nebude dostupný v příštích týdnech, přičemž na Václavském náměstí bude k dispozici deset miliónů nákupních vozíků, režim se zhroutí.
Vidíme malé zvířátko ? Pokud ano, je to chytrý tah. Jsme malá zvířátka.