Po odchodu Velké Británie z Evropské unie se rozhořely diskuse, jakým jazykem se povedou úřední jednání. V žádném ze zbývajících 27 států se nemluví anglicky a výmluva, že angličtina je nejvhodnější úřední jazyk pro sedmadvacítku, je stále zřetelněji výmluvou. Další návrh, že Evropská unie má 27 úředních jazyků, je nadále finančně neúnosný, neboť vyžaduje armádu tlumočníků a překladatelů, což neúměrně zatěžuje unijní rozpočet. Tato armáda bude rozpuštěna hned, jakmile se sedmadvacítka shodne na novém úředním jazyku.
Jako první se o místo nového jazykového vůdce přihlásilo Německo. Být vůdcem není pro Německo nic neočekávatelného. Ovšem vzápětí Francouzi zakokrhali, že non, pas question. Italové se vzepřeli Holanďanům, že chrochtat nebudou, Belgičané z principu odmítli pšonštinu a severské státy po sobě začaly házet sněhové koule, jižanské státy nože. Na jednom z posledních jednomyslných hlasování to nedopadlo dobře, sanitky rozvážely pomlácené europoslance do bruselských nemocnic.
O direktivní rozhodnutí se pokusila Evropská komise, ale nějaký výtržník jim hodil do okna lejno s nápisem „Fuck you“, takže komisaři pochopili, že angličtina je nenahraditelná. Česká komisařka předložila návrh na karlovarskou losovačku, který se ujal. Do klobouku vložili sedmadvacet lístků a vylosovali nový úřední jazyk Evropské unie.
Přinášíme potěšující zprávu, že vylosována byla čeština. Takže nyní můžeme hezky česky a úředně správně poslat Evropskou unii „do prdele“.