Doba, kdy jsme dělili informace na pravdivé a nepravdivé, nás definitivně opouští. Přichází doba jiného dělení informací.
Ze školy známe Husovo „hledaj pravdy, slyš pravdu, uč sě pravdě, miluj pravdu, prav pravdu, drž pravdu, braň pravdy až do smrti“. Jan Hus dělil informace na pravdivé a nepravdivé. Přístup koncilu v Kostnici byl poněkud jiný. Koncil dělil informace na povolené a nepovolené. Bez ohledu, zda Husem předkládaná informace byla pravdivá či nepravdivá, koncilem byla vyhodnocena jako nepovolená. Jan Hus byl upálen kvůli nepovolenosti informace, nikoli kvůli pravdivosti informace.
Máme-li tedy dělit informace, musíme přísně racionálně vytvořit čtyři kategorie:
– informace pravdivá povolená,
– informace pravdivá nepovolená,
– informace nepravdivá povolená,
– informace nepravdivá nepovolená.
Pravdivost informace je kategorie velmi problematická – i v koncilu byli biskupové, kteří informaci hodnotili jako pravdu, zatímco jiní biskupové tutéž informaci považovali za nepravdu. Pravdivost je iracionální kategorie, pravdivost je subjektivní vyjádření našeho vztahu k informaci. Proto je vyloučení pravdivosti z kategorizace nasnadě. Máme tedy dvě kategorie informací:
– informace povolená,
– informace nepovolená.
Je zřejmé, že k dělení informací na povolené a nepovolené potřebujeme úřad, nějaký úřad pro tisk a informace. Budovu s kancelářemi již z minulosti máme, stačí ji dovybavit lidmi a úředními prostředky. Kromě razítka ještě kůly, otop a zápalky.