V jedné televizi běží vědomostní soutěž Na lovu, v níž proti soutěžícím stojí takzvaný lovec – osoba s nadprůměrnými znalostmi. Lovec takřka všechno ví, jen zřídka se splete. Protože se témata otázek netýkají vybraného oboru lidské činnosti, ale úplně všeho, znalosti lovce musejí být obrovské. Což je obdivuhodné, ovšem s jednou obrovskou výhradou.
Možná si pamatujeme na někdejší soutěž Riskuj!, v níž zazářil pardubický houslista, který znal odpověď na otázku z libovolného oboru. Z okruhu takových lidí se rekrutují lovci. Mají obrovský znalostní záběr. Cítíme se v jejich blízkosti v bezpečí, neboť očekáváme, že v jakékoli situaci znají řešení a cestu ven. Nemůžeme se s nimi ztratit. Pravděpodobně se s nimi neztratíme, ovšem s jednou obrovskou výhradou.
Znalosti lovců jsou encyklopedické, ale také kaleidoskopické. To první je pozitivní, to druhé už tak pozitivní není.
V kaleidoskopu rozpoznáme každé jednotlivé sklíčko, ale vztahy mezi jednotlivými sklíčky jsou náhodné. Z polohy jednoho sklíčka neurčíme polohu jiných sklíček. Známe odpověď na otázku: kdo, co, kde, kdy, ale pohříchu nemusíme znát odpověď na otázku: jak a proč. Náhodné polohy sklíček nám nedávají odpověď na to, jak a proč si sklíčka vytvořila vztah k ostatním sklíčkům. Důsledky jsou evidentní.
Jako lovci budeme znát, kdo, co, kdy, kde. Jako lovci budeme vědět, kdo se kdy kde pohybuje v našem revíru. Jako lovci nebudeme vědět, zda totéž ulovíme i příští rok. Museli bychom totiž znát odpověď, jak a proč.
Ve znalostní celospolečenské soutěži jako lovci Rusů víme, kdo co kdy kde provedl na Ukrajině. Jako lovci Rusů můžeme být uloveni, neznáme-li, jak a proč.