Norští poslanci dosáhli s českými protějšky dohodu, která vejde do dějin. Odsouhlasili kvalifikační kurzy. Napříště bude českému poslanci v cestě ke zvolení stát nejen volič, ale také absolvování kvalifikačního kurzu.
Kvalifikační kurz bude spočívat v měsíčním pobytu na Špicberkách. Každý kandidát na poslance projde zotužovacím testem, v němž ověří svoji schopnost přežít v mrazu. Uspěje-li, zasedne do vyhřívané poslanecké lavice; neuspěje-li, bude mít na výběr buď zůstat na Špicberkách jako obslužný personál, nebo vrátit se do vlasti do převýchovného tábora.
Přílepkem k dohodě bylo doplněno ustanovení o povinnosti pořídit si od předsedkyně sněmovny úplatně alespoň tři svetry. Kandidáti je budou potřebovat, neboť denní režim na Špicberkách zahájí svižnou rozcvičkou v plaveckém úboru (kandidátkám jsou povoleny jednodílné plavky), zakončenou šipkou do zálivu. K snídani budou studené párky, po nichž absolvují dopolední režim stavění sněhuláků, koulování nebo válení se ve sněhu. Předobědová příprava bude spočívat ve vysekávání rybářských otvorů do ledu; komu se v časovém limitu nepodaří prosekat otvor, obdrží dietní oběd – studené párky. Odpolední režim bude volitelný: kandidáti budou moct buď stavět sněhuláky, koulovat se, nebo válet se ve sněhu. K večeři bude nedojedený oběd. Ve večerním rozdílení budou kandidáti losovat o to, kdo na noc získá obrázek rozpálených kamen, a hned potom na kutě.
Jakmile byla dohoda zveřejněna, přihlásil se předseda horní komory parlamentu, že na Špicberkách ještě nebyl, že byl pouze na Tajwanu. Bylo mu vyhověno, jen s dodatkem, že vzhledem k volební účasti, kdy třetinu senátorů zvolilo průměrně jen 12.656 voličů na kandidáta (ČSÚ), tj. počet tuleňů v pobřežních vodách Špicberk (SAT), bude jízdenka na Špicberky pouze jednosměrná.
V důvodové zprávě k dohodě je uvedeno, že si musíme vážit tepla a že volení představitelé státu musejí jít příkladem.