Nevyčítejme to Petru Fialovi.
Můžeme opustit lipskou burzu ? Správná odpověď není: Nemůžeme. Správná odpověď je: Nesmíme.
Můžeme si sjednat alternativní dodávky plynu ? Správná odpověď není: Nemůžeme. Správná odpověď je: Nesmíme.
Podobné je to s dalšími otázkami, které dnes často slyšíme: Můžeme vystoupit z NATO ? Můžeme opustit EU ? Můžeme znárodnit ČEZ ? Můžeme clít zdotovaný levný dovoz ? Můžeme se starat především o své věci ? atd.
Trvalo nám pár měsíců, než nám to došlo. Bezradnost v gestech premiéra není autentická. Při každém pohybu řasou ví, co by se stalo, kdyby ji mrknutím oka položil jinam. On ví, jak z toho ven, jenže nesmí. Pamatujeme si řadu politických „vražd“, které jednou přijdou s výstřelem, jindy s pádem z okna a jindy třeba s kabelkami. To, co sledujeme v přímém přenosu, není politická sebevražda, neboť sebevrah se rozhoduje dobrovolně. Petr Fiala se nerozhoduje dobrovolně.
Před volbou rozhodnutí stálo mnoho polistopadových premiérů. Někteří byli mírně hloupí a činili nahodilá rozhodnutí, takže nahodile přežili. Václav Klaus byl jako premiér mnohé, ale jistě nebyl idealista. Výčitky, že rozprodal naši zemi za jidášský groš, nejsou namístě. Kdyby tak neučinil, mohli jsme dnes třeba poslouchat jeho vzlyky „zavražděného“. Petr Fiala je na tom stejně.
Nevyčítejme to Petru Fialovi – přece nechceme za deset let poslouchat jeho mučednické nářky. Stačí, když si budeme pamatovat, že bezradnost v jeho gestech nebyla autentická. Je to v podstatě takový milý pán s vyvinutým pudem sebezáchovy, který si občas nevidí do pusy, ale ví, kam má položit řasu.