Odpověď na otázku: kam jsi včera šel, se ptám ? už nemusí být: to se nikdo nedoví, ty můj kvítku medový, neboť všichni už vědí, že jsme šli do banky.
Abychom to upřesnili: nešli jsme do banky, ve které máme peníze, ale šli jsme do potravinové banky. Bankovní úředníci budovali kolem potravinové banky plot, abychom se mezi sebou neporvali a spořádaně přistupovali k bankovní přepážce. Zítra půjdeme do oděvní banky, pozítří do obuvní banky, popozítří do lékové banky, v bankovním světě se pohybujeme již jako ryba ve vodě.
Do finanční banky už nechodíme, protože peníze, které si vyzvedneme, nám jsou k ničemu. Mince se špatně žvýkají a do bankovek se neoblékneme. Z akciových listů si můžeme složit lodičku na hlavu, ale déšť nám ji rozmáčí. Peníze na účtu nepotřebujeme, což se projevuje na finančních ústavech, které chátrají a rozpadají se.
Pozorujeme bankovní úředníky při stavbě plotu, jak je ředitel odboru popohání do práce a občas vykoukne provozní náměstek, aby zkontroloval postup prací před nadcházející ministerskou kontrolou z Ministerstva pro chudinu. Nepředstíraný zájem o zdárné dokončení plotu je oprávněný – operační cíl, definovaný Evropskou komisí, jim visí nad hlavou jako Damoklův meč. Nesníží-li počty mrtvých před výdejními přepážkami, čeká je osud stejný, jako máme my: skončí ve frontě.
Generální ředitel potravinové banky se prozatím houpe v křesle a přepočítává peníze na svém účtu. Ještě netuší, že za plotem skončí i on, jen o něco později.