Nepochybujme o tom, že v Radě nepřítomných jsou osoby i s ruskou státní příslušností. Existence Rady nepřítomných nás nemusí děsit, je tu od nepaměti (neboť naše pamět sahá přinejlepším nějakých osmdesát let zpátky) a v našem dennodenním životě se její činnost projevuje pouze zprostředkovaně a nijak dramaticky. Co by nás mělo znepokojovat více, je to, že Rada nepřítomných pracuje ve shodě, čili osoby s ruskou státní příslušností pracují ve shodě s osobami s americkou státní příslušností a s osobami jiných státních příslušností.
Ruské a americké cíle v Radě nepřítomných jsou shodné. V Radě nepřítomných se pravděpodobně shodnou i na společné strategii, i když jen spekulujeme. V Radě nepřítomných mohou vášnivě diskutovat o společné taktice, nad pořadím kroků se vůbec nemusejí shodnout. Zastánci strukturního řízení mohou být v konfliktu s oponenty, kteří upřednostňují bezstrukturní řízení. Nelze vše naplánovat dopředu, mnohdy je nutné reagovat ad hoc. Ovšem cíle zůstávají pro všechny stejné, na společných cílech je založena samotná existence Rady nepřítomných. Cíle ruských členů Rady nepřítomných jsou totožné s cíli ostatních členů Rady nepřítomných.
Nepochybujme o tom, že vůdci zemí, na kterých leží tíha realizace záměrů Rady nepřítomných, mají zprostředkované hranice toho, co ještě mohou a co už nesmějí. Překročení hranic se tvrdě trestá, o čemž by bývali mohli vyprávět někdejší živí vůdci, kdyby mohli. Rusko zahájilo vojenskou operaci, protože Rada nepřítomných kývla. Čína zahájí vojenskou operaci, až Rada nepřítomných kývne. Spojené státy zahájí vojenskou operaci, pokud Rada nepřítomných kývne. Severoantlantická aliance nezahájí vojenskou operaci, protože Rada nepřítomných nekývne neřiditelné operaci. A co my ?
My tu budeme v české kotlině zírat, co se to děje, nechápat, proč se to děje, a utěšovat se myšlenkou, že to přejde. To nám šlo v historii nejlépe. Jen se nesnažme Radě nepřítomných překážet a raději mlčme. Nám, co si rádi vyskakujeme, se při výskoku stínají hlavy snáze.