Jsme schopni ještě drastičtějšího rozdělení společnosti ? Jistěže. Ale vše má dobrý konec.
Představme si obyvatele bytu v panelovém domě na pražském Proseku. Představme si rovněž obyvatele rodinného domu v sousedním Ládví. Představme si mrazivou zimní noc, kdy jde pára od pusy, a kdy jde rovněž pára mělnickým teplovodním potrubím, ovšem jenom někam. Například jen do panelového domu na Proseku. Do rodinného domu v Ládví pára teplovodním potrubím nejde, tam jde pouze pára od pusy.
Pan X z Proseku, lehce přioblečen, sleduje večerní program v kaleidoskopu (televize už nefunguje). Pan Y z Ládví, těžce přioblečen, obíhá svůj rodinný dům, aby se zahřál. Při patnáctém kolečku náhle zabočí do ulice, vedoucí na Prosek, a maže, upouštěje páru, na Prosek. Před dveřmi bytu pana X se pak odehraje tato scéna:
„Pusťte mě prosím dovnitř. Jen dva prstíčky tam strčím, jen co se ohřeju, hned zase půjdu.“
„Ne.“
„Pusťte mě sakra dovnitř !“
„Ne !“
„Ty hajzle, pusť mě dovnitř !!“
„Zmiz.“
„Zrůdo nacistická ! Okamžitě otevři, nebo se neznám !!“
„Ne, ne a ne !“
Pak domovní chodba ztichne. Pan X chvíli naslouchá za dveřmi, ale neotevře. Neotveře ani následující den, ani den poté, ani celý týden. Otevře až policejní hlídka a funebráci vynesou pana X, vyhladovělého k smrti. Naloží ho hned vedle pana Y, umrzlého k smrti.
Tak se rozdělená společnost nakonec, na dobrý konec, spojí.