Na internetu je dohledatelné poměrně velké množství utajovaných informací. Proč tomu tak je, má relativně jednoduché vysvětlení.
Utajovanou informací je podle zákona „informace v jakékoliv podobě, zaznamenaná na jakémkoliv nosiči, označená v souladu s tímto zákonem, jejíž vyzrazení nebo zneužití může způsobit újmu zájmu České republiky nebo může být pro tento zájem nevýhodné, a která je uvedena v seznamu utajovaných informací (§ 139)“.
(Zákon č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti)
Přitom paragraf 139 neuvádí výčtovým způsobem seznam utajovaných informací, nýbrž pouze to, že Národní bezpečnostní úřad zpracovává návrh seznamu utajovaných informací a že seznam utajovaných informací vydá vláda svým nařízením. Zde je zakopaný pes. Aby mohla jakákoli příslušná autorita zabránit zveřejnění utajované informace, musela by především vědět, že se jedná o utajovanou informaci. Seznam utajovaných informací by musel mít k dispozici i poslední strážník v Horní Dolní, aby mohl vědět a zakročit. Pak by utajovaná informace nepřežila na internetu déle než pár vteřin. Skutečnost je ovšem jiná, a to není utajovaná informace.
Skutečnost je taková, se dopouštíme přestupku zveřejnění utajované informace pouze tehdy, pokud víme, že jde o utajovanou informaci. Nevíme-li, že jde o utajovanou informaci (odkud bychom to mohli vědět, že), pokuta či trestní stáhání nám nehrozí. V úplně stejné pozici je strážník z Horní Dolní, který nás nebude pokutovat, ani trestně stíhat, když neví, že jsme zveřejnili utajovanou informaci (odkud by to mohl vědět, že). Jedná se o typickou hlavu 22:
Nevíme, že zveřejňujeme utajovanou informaci, neboť skutečnost, že je informace utajovaná, je utajovaná.
Ovšem nespoléhejme se na to. Máme tu řadu šikovných právníků, kteří z našeho nevědění umějí udělat utajované vědění a pořádně nám zavařit. Proto si sdělujme informace o počasí, o vaření, o nemocech, a doufejme, že se nejedná o utajované informace.
Držím se toho.