„Chodíme do práce, protože musíme.“
Banální věta, které nevěnujeme ani pozornost. Ovšem je tu nepatrná skupinka spoluobčanů, která by pozornost mohla věnovat. A to prostřednictvím oponentury:
„Chodíme do práce, protože chceme.“
V čem je trik ? Drtivá většina z nás chodí do práce proto, aby mohla zaplatit účty. Pokud bychom dostali možnost platit účty jiným způsobem, do práce bychom chodit přestali, s jedinou výjimkou: pokud by nám scházel sociální kontakt. Umíme-li si zajistit sociální kontakt i mimo zaměstnání, dáme přednost mimopracovnímu sociálnímu kontaktu. Drtivá většina z nás se dívá na své spoluobčany, kteří oponují: „Chodíme do práce, protože chceme.“, jako na exoty, kteří to nemají v hlavě v pořádku. Ovšem –
My exoti to máme v hlavě víc než v pořádku. Dostali jsme se do stavu, kdy pro zaplacení účtů nepotřebujeme chodit do práce. Do práce chodíme pro zábavu, s potěšením, často se zvráceným potěšením. Zhusta jsme psychopaty. Více než na ekonomických výsledcích naší práce nám záleží na sociálních zvrácenostech, jimiž výsledků dosahujeme. Baví nás ovládat lidi. Líbí se nám s nimi manipulovat. Jsme uneseni pozorováním, jak nám lezou do zadku. Dobrý ekonomický výsledek je bonus. Večer před usnutím si v hlavě přehráváme nejvypjatější okamžiky dne a znovu a znovu si užíváme slasti z převahy.
Tak je svět rozdělen. Na ty, kteří chodíme do práce, protože musíme, a na ty, kteří chodíme do práce, protože chceme. Zeď mezi námi je víceméně neprostupná, výjimečně prostoupíme z musu do chtění, či naopak. Tak nebrblejme a zalezme jim hlouběji do zadku.