Západ je jako zraněný predátor; neměli bychom ho provokovat, protože by ho popadnul amok a mohl by vše rozbít. Lepší je doprovodit Západ na hřbitov.
Ať už to řekl kdokoli (přičítá se to Sergeji Lavrovovi), v zobecněné verzi určitě platí, že našeho predátora nesmíme provokovat, ale lstí ho donutit zneškodnit sám sebe. Například aby se chytil do pasti. Abychom mohli připravit past, musíme si zodpovědět kardinální otázku: kdo je náš predátor ?
Predátor stojí v potravním řetězci nad kořistí. Náš predátor nás loví. Je obtížné zjistit, kdo konkrétně nás loví. Pomůžeme si pomocnou otázkou: Podle čeho poznáme predátora ?
Predátor zahání kořist do úzkých. Náš predátor nám ztěžuje kličkování. Hůře kličkujeme, pokud už nemáme sílu nebo prostředky na kličkování. Tedy kdokoli, kdo nás obírá o sílu nebo prostředky, je náš predátor. Predátor nás vyčerpává hmotně i nehmotně: jednak nás obírá o fyzickou sílu (zamyká nás, abychom nemohli posilovat), jednak nás obírá o finanční sílu (uvaluje na nás svoje dluhy, abychom se starali pouze o jídlo), jednak nás obírá o duševní sílu (lže nám bezostyšně do očí, abychom se vyčerpávali námitkami), a jednak nás obírá o kolektivní sílu (rozděluje nás, abychom si hleděli každý svého). Když se rozhlédneme kolem sebe, kdo nás obírá o fyzickou, finanční, duševní a kolektivní sílu, mohli bychom našeho predátora spatřit.
Až ho spatříme, neměli bychom ho provokovat, protože by ho popadnul amok a mohl by vše rozbít. Lepší je doprovodit ho na hřbitov.