Český národe, dej nám čtyři roky, pak nás hodnoť a suď. Čechové, dejte nám čtyři roky a přísaháme vám, že stejně tak, jak vstoupíme do úřadu, tak z něho odejdeme. Neděláme to pro peníze, děláme to pro vás samotné. Nemůžeme se vzdát víry ve vás, v náš lid, a jsme pevně přesvědčeni, že přijde hodina, kdy za námi budou stát miliony, které nás dnes proklínají, a pak se s námi pozdraví, až společně vytvořená, těžce vybojovaná, hořce získaná nová česká říše dosáhne velikosti a cti, moci a slávy a spravedlnosti. Amen !
(Adolf Hitler, Gebt mir vier Jahre Zeit, 30.4.1937)
Toto riskujeme. Čím déle budeme neteční, tím pravděpodobnější bude příchod mesiáše. Čím déle budeme spoléhat na jiné, tím ochotněji budeme vkládat naději do někoho, na koho bude spolehnutí.
Přitažlivost národního socialismu poroste. Odnárodněný kosmopolitismus nás nepřesvědčil. Nemohou o nás rozhodovat cizinci, kteří o nás nic nevědí. Nic o nás nevěděli v Moskvě, nic o nás nevědí ve Washingtonu nebo v Bruselu. Nejvíce o nás vědí v Berlíně či ve Vídni, ovšem nic pozitivního. Pro šikovného vůdce je to dobrý odrazový můstek pro národně socialistický program, založený na termínech „samostatnost“, „soběstačnost“, „sebevědomí“, „suverenita“. Můžeme si vyzkoušet, jak jednoduché to je. Můžeme si takový národně socialistický program sestavit a rezervovat si náměstí. Budeme překvapeni, s jak velkým úspěchem se setkáme.
Ovšem – co po čtyřech letech ? Odejdeme z úřadu, když za námi nebudou stát milióny ? Když společně vytvořená, těžce vybojovaná, hořce získaná nová česká říše nebude ani veliká, ani ctěná, ani mocná, ani slavná, ani spravedlivá ? Kdo řekne: staň se, amen ?