Můžeme si pouštět Fialův „projev k národu“ znovu a znovu a přemýšlet, proč se premiér tak zoufale bojí pojmenovat realitu. Důvodů může být mnoho. Jedním z důvodů může být existence kompra, které ho jako dělová koule, která projde všemi obhajobami slovutných právníků jako nůž máslem, může odstřelit.
Při čem se mohl nechat přistihnout ? Co odpudivého mohl provést ? Co by mu mohlo zlomit vaz ?
Co odpudivého jsme provedli my, co by zlomilo vaz nám, pokud bychom byli přistiženi ? Nejsme andělé, lumpáren, za které se hluboce stydíme, máme na svém kontě celou řadu. Od stírání motýlích křídel přes opisování ve škole až po podhazování cviček pod projíždějícími auty. Od trhání cizích jablek přes krádeže lipa v samoobsluze až po věčné zápůjčky pětikorun, povalujících se na lednici. Od nelegálního stahování filmů přes černou jízdu tramvají až po přijetí úplatku.
Pak jsou lumpárny, na které jsme pyšní. Od nezasloužené jedničky přes vítězství v soutěži Náš Lenin až po gól po popřeném faulu. Od pusy, získané sázkou, přes pozvracený patník až po úspěšný útěk esenbákovi. Od lstivé výhry v pokeru přes vzplanutí revolučního lampiónu až po stovku ve vesnici na fichtlu. Těmito lumpárnami se budeme chlubit se stejnou naivitou, s jakou se umělci chlubívají neznalostí matematiky.
Třetí kategorií, jsou lumpárny, o kterých nevíme, že jsme je provedli. Ty jsou zákeřné. Nevíme, kdy se objeví a s jakou razancí s námi zametou. Jsou profesionálně vyrobené a vysoce účinné.
Jako politici zamlčujeme lumpárny, za které se stydíme. Naivně se chlubíme lumpárnami, o nichž si myslíme, že posilují naši prestiž. A děsíme se lumpáren, které jsme nikdy neprovedli. Jako politici se chováme jako biliárové koule, které samy přecházejí do falše, jen aby jimi neotřásl náraz do mantinelu. Počítají se pouze karamboly s ostatními politiky, když se vyřazují ze hry. Občas někdo něco naznačí, jen tak mezi řečí. Co se stalo tomu a tomu. Jak mu sveřepé popírání bylo houby platné. Jak byl vyřazen ze hry. Někým zpoza politických mantinelů.
Pak máme tři typy premiérů:
První typ má tři koule pro vysokou hru i v zakázaných zónách kulečníkového stolu geopolitiky.
Druhý typ má dvě koule, jak se sluší a patří, aby se nebál i ostrých nárazů do mantinelů.
A třetí typ – ten má jen tágo.
Takhle jednoduché to může být.
Závěr je strhující.👍