Dlouhodobě voláme po soběstačnosti. Nuže, zrevidujme si, v čem už soběstační jsme a v čem k soběstačnosti směřujeme.
Stoprocentně soběstační jsme v idiocii. Idiotů máme přebytek, a pokud by o ně byl zájem, můžeme je vyvážet. Na jednoho dovezeného idiota můžeme vyvézt dva až tři naše idioty. Přesnou evidenci idiotů nemáme, protože evidenci idiotů brání GDPR. Máme pouze hrubý odhad, kde se pohybuje větší množství idiotů v porovnání s oblastmi, které jsou na idioty chudší, ale i tyto hrubé odhady nás vedou k uspokojení a k hrdosti za naši soběstačnost.
Dále jsme stoprocentně soběstační v tlachání. Tlacháme napravo i nalevo, před sebe i za sebe, a to natolik, že příjemci tlachání nedokážou všechno pobrat. Právem nás potom považují za idioty a rovněž my je považujeme za idioty. Za pracovní dobu jsme schopni vytvořit tolik tlachů, že by se jimi dala vydláždit cesta na Měsíc. Podaří-li se nám tlacháním cestu vydláždit, určitě na ni pošleme pár idiotů.
Za třetí, stoprocentně soběstační jsme v obilí. Říkají to tlachající idioti. Tudíž jim musíme věřit. Nemáme se ničeho bát, protože pod kůží máme heslo „Ani zrno nazmar !“ a držíme se ho zuby nehty jako plechová kavalerie a čím dál tím víc. Na důkaz soběstačnosti v obilí bude každé rodině dodán pecen chleba jednou měsíčně.
V soběstačnosti na tom nejsme věru zle. Kdo tlachá opak, je idiot a zaslouží si hlad.