Existuje daleko horší věc, než je podlehnout cizí propagandě. Daleko horší je podlehnout vlastní propagandě.
Den za dnem vidíme okolo sebe, že věci se zhoršují. Ještě máme na to, zajet si do supermarketu pro jídlo, ještě máme na to, natankovat si na cestu do supermarketu. Na účtu máme jeden milión, a i když se měsíční přírůstky zkracují a dokážeme si spočítat, kdy se překlopí do měsíční ztráty, neztrácíme naději, že to přežijeme. Čas od času si přepočítáme, kolik nám na účtu zbyde v okamžiku předpokládané smrti, a s uspokojením konstatujeme, že to bude snad víc, než stojí vypravení pohřbu. Zaklapneme účetní knihu a s mírným optimismem se vypravíme autem do Kauflandu.
Právě jsme se dopustili obrovské chyby.
Podlehli jsme vlastní propagandě. Použili jsme totiž aritmetickou matematiku namísto toho, abychom použili algebraickou matematiku. Pracovali jsme s čísly, trochu jsme extrapolovali, zavedli pár koeficientů, čímž jsme dospěli k nějakému výsledku, který se může od reality lišit o tisíc procent. Pokud bychom pracovali s algebrou, tisíce proměnných a tisíce neznámých by nás vyděsili natolik, že bychom nenatankovali a nezasupermarketovali, nýbrž bychom seděli nad účetní knihou s hlavou v dlaních poté, co jsme si vyrvali všechny vlasy a prokleli otce i matku, že se nejmenovali Kellnerovi, Tykačovi, Křetínští, apod.
O jakých proměnných a neznámých je tu řeč ? Například jedna proměnná se jmenuje naše ochota zaplatit za bochník chleba jakoukoli cenu. Jedna neznámá se zase jmenuje naše schopnost ubránit se pouliční přesile a nenechat se zastřelit. Kdybychom všechny proměnné a neznámé zahrnuli do maticového výpočtu, determinant našeho života by vypadal asi takto: možná to přežijeme.
Máme-li na účtu jeden milión, potkáme se v Kauflandu (nebo spíše vzadu za Kauflandem).