Po roce Sálim objel všechna stanoviště a potkal se se všemi operativci. Nevynechal ani Ahmeda. I Ahmed dostal časové okno, ve kterém nedojde k horké válce a ve kterém může dojít k výměně na velících pozicích, pokud někdo projeví zájem. Sálim všechny instruoval, že po uzavření okna nebude výměna možná po dobu minimálně deseti let. S uspokojením mohl konstatovat, že nikdo nabídku nevyužil.
Pravidelné osobní návštěvy jsou velmi důležité z psychologického hlediska. Osoby v terénu žijí dlouhodobě v izolaci, přestože jsou v kontaktu po datových linkách a přes schránky. Sálim si vzpomněl na psychotesty a na výcvik v syrské poušti, kdy přestával rozlišovat, co je realita a co fikce, vytvořená vlastním mozkem. Pravidelné kotvící body, spočívající v osobním kontaktu, byly nezbytností. Nyní sám sloužil jako kotva.
S Ahmedem si prošel seznam zájmových objektů v jeho působnosti. Vyskytovala se mezi nimi jména, jejichž zveřejnění by mezi domácím obyvatelstvem způsobilo šok. V mnoha případech by jistě došlo k rozvratu rodin a blízkých sociálních kontaktů. Objem sbíraných dat byl již úctyhodný a stále rostl. Jediné, co nemohl Sálim Ahmedovi uvolnit, byl předpis pro finální fázi projektu, kdy budou data využita ke zničení zájmových objektů a k naplnění cíle projektu BOW. Mohl alespoň sdělit, že primárním cílem je odvrátit vznik horké války a ujistit Ahmeda a ostatní, že při dodržení bezpečnostních opatření nebudou vystavení nebezpečí bezprostředního ohrožení života.
Sálim Ahmeda seznámil s aktuálními úkoly zájmových objektů a také s příklady hotových výstupů. Z některých příkladů šel mráz po zádech, ale našly se v BOW-C rovněž takové, které u obou vyvolaly úsměv, a dokonce i výbuch smíchu. Sálimova psychologická mise tím byla splněna na sto procent.