Ještě si pamatujeme scénu z filmu Specialisté, ve které Ray Quick (Sylvester Stallone) včas zavěsí telefon, aby ho Ned Trant (James Woods) nestihnul vystopovat, protože Ray věděl přesně, jak dlouho smí telefonovat – 58 vteřin. To byl rok 1994.
Doba technologicky postoupila a dnes by Ray použil mobilní telefon, protože telefonní budku mezitím srovnal buldozer se zemí. S vhodnou aplikací ve svém mobilním telefonu by se Ned nezdržoval padesáti osmi vteřinami a věděl by v první vteřině, kam si pro Raye dojít, aby mu vpálil kulku do čela. Dnes si ti, kteří po sobě jdou, nemůžou dovolit používat mobilní telefony. Každý hovor, který uskutečníme, oznamuje druhé straně: haló, jsme tady, na těchto souřadnicích.
Abychom si jako ti, co po sobě jdou, mohli spolu povídat v reálném čase, musíme použít internet. Navzájem si zjistíme polohu našich směrovačů, doufajíce, že polohu našich IP adres směrovač neprozradí a kulka nás mine. Také můžeme využít plovoucí IP adresu nebo Tor, proxy server či VPN síť. Ovšem doba technologicky cválá a zrychluje v trysk – internet čekají změny.
IP geolokace, založená na analýze DNS databází, je překonaná. Aktivní IP geolokace, založená na měření zpoždění mezi IP polohou a známými referenčními polohami, je rovněž překonaná. Nastává doba, ve které – ať budeme kdekoli, jakkoli hluboko – s každým vstupem (stisk klávesy, pronesení slova) budeme generovat takzvaný Loc záznam, což je informace o naší zeměpisné šířce, zeměpisné délce, nadmořské výšce, velikosti oblasti a přesnosti pozice, případně o naší náladě, barvě svetru a snědené večeři. Každým vstupem, který uskutečníme, budeme oznamovat všem: haló, jsme tady, na těchto souřadnicích.
Za 58 vteřin může být zásahová jednotka u našich dveří.