Kočky byly ve středověku vybíjeny kvůli papežovu přirovnání Satana k černému kocourovi (Řehoř IX.: Vox in Rama, 1233), což pravděpodobně vedlo k rozšíření morových epidemií, ovšem za šiřitele moru nebyly paradoxně označeny přemnožené myši a krysy, ale samotné kočky. Symbolem boje proti epidemii tedy bylo vybíjení koček. Jak to máme se symboly dnes ? Co či koho budeme vybíjet jako symbol šíření koronaviru ?
Předpokládejme, že nějaká současná autorita (nemusí to být papež, odborníků máme dost) označí něco nebo někoho za z poloviny ďábla (xenofoba, fašistu, hejtra, …) a vyzve nás: Thou Shalt not suffer a Something/Somebody to Live. Vyzve nás k vybíjení něčeho nebo někoho. My samozřejmě nebudeme při své slepé víře tušit, že to něco či někdo tu má úkol bránit šíření koronaviru. Pustíme se do díla a paradoxně otevřeme hráz pohromě. Co nebo kdo tu stojí jako hráz proti šíření koronaviru ?
Podívejme se, kde se koronavirus nešíří. K 8. listopadu 2020 bylo celosvětově potvrzeno 49 242 837 případů nákazy (WHO). Nejméně se virus šíří v Západním Pacifiku díky přirozeně vyšší salinitě vzduchu. V Kiribati, Mikronésii, Nauru, Niue, Palau, Samoji, Tokelau, Tongu, Tuvalu nebo ve Vanuatu koronavirus neznají. Kromě koronaviru tam sice neznají mnoho dalších věcí, ale nemusejí teď vybíjet žádný symbol. Sůl je přirozená hráz proti šíření koronaviru. Na Jadranu si to kazí přílišným cestovním ruchem z vnitrozemí.
Nezapomínejme na to, že moudrá příroda vždy směřuje k rovnováze, tudíž k přirozené hrozbě vždy poskytuje rovněž přirozenou obranu. Jed a sérum. Oheň a vodu. Člověka a nemoci. Dnes jsme o několik století dále a nemusíme vybíjet žádný symbol, když máme přirozenou obranu.
To ovšem za předpokladu, že hrozba je přirozená. Jinak budeme muset sáhnout k vybíjení koček.