Webové stránky aplikace „eRouška“ uvádějí:
„eRouška…prošla několika nezávislými audity, které potvrdily bezpečnostní nezávadnost jejího kódu a soulad s podmínkami zpracování osobních údajů.“
(erouska.cz)
Pokud tedy nevykecáme v hospodě, že jsme si aplikaci stáhli do svého mobilního telefonu, nikdo, ani výčepní, nemůže vědět, že aplikaci eRouška máme staženou. Nikdo, ani výčepní, nemůže vědět, kolik z nás si aplikaci eRouška stáhlo do svých mobilních telefonů. Nyní srovnejme:
„Podívejme se jen na debatu o eRoušce. Má ji milión dvě stě tisíc lidí.“
(Andor Šándor, 27.10.2020)
Čísla o počtu stažení uvádějí i další zdroje (forbes.cz, rozhlas.cz, novinky.cz, aj.). Přitom na webových stránkách „eRouška“ není počítadlo stažení, tudíž pokud vládní zmocněnec pro IT a digitalizaci nevykecá, jaký je stav počítadla stažení, nikdo z nás nemůže vědět, kolik z nás si aplikaci stáhlo.
A nyní kontrolní otázka: vyplňovali jsme při stahování aplikace telefonní číslo ?
A další kontrolní otázka: nechala aplikace po stažení pracovat jen náš bluetooth a zahodila naše telefonní číslo do elektronického odpadkového koše, který ten den večer uklízečka poctivě vysypala do kontejneru, který byl poctivě vyvezen na ďáblickou skládku ?
Stokrát, tisíckrát, miliónkrát můžeme poslouchat řeči o bezpečnosti nějaké aplikace (proto se zřejmě vydávají různé záplaty). Bezpečné kódy se vymýšlejí proto, aby je někdo jiný učinil nebezpečnými. Ti z nás, kteří se chtějí cítit v bezpečí, nestahují ani nebezpečné, ani bezpečné kódy. Zato bychom si mohli stáhnout zlaté pravidlo dešifrátorů:
„Každý kód je bezpečný do chvíle, než se stane nebezpečným.“