Jsme tolerantní. O Češích je to dobře známé. Obviňování nás Čechů z netolerance je mimo mísu. Nakolik jsme tolerantní, natolik jsme podráždění, když je překročena hranice naší široké tolerantnosti. Sneseme velmi mnoho, k mnoha věcem jsme víceméně apatičtí, ovšem i nám jednou dojde poněkud cynický humor. Velmi dobře jednu takovou hranici definoval maďarský premiér:
„Hungary is a patient, tolerant country as regards homosexuality. But there is a red line that cannot be crossed, and this is how I would sum up my opinion: Leave our children alone.“
(Viktor Orban, 16.10.2020)
Nechte naše děti na pokoji – hagyják békén a gyerekeinket.
Je užitečné stanovovat si hranice tolerantnosti. Tolerantnost nemůže být bezbřehá. Bezbřehá tolerantnost nás zabije. Nedovolíme sousedovic psa útočit na naše děti, protože je to za hranicí naši tolerantnosti k chování souseda. Nedovolíme bance vtloukat našim dětem do hlavy výhody půjček, protože je to za hranicí naši tolerantnosti k chování banky. Nedovolíme aktivistovi poučovat naše děti o transgenderu a volbě pohlaví, protože je to za hranicí naši tolerantnosti k chování aktivisty. Hranice je jednoznačně daná – naše děti jsou nedotknutelné.
Chráníme-li naše děti, chráníme sebe. Nebezpečí k nám může hrozit přes naše děti. Číňané říkají, že 如果您想击败敌人，抚养他的孩子, což platí i pro jejich přirozené nepřátele (Хочешь победить врага, воспитай его детей, If you want to defeat the enemy, raise his children). Naše děti chráníme, aby nás nepřátele neporazili.
Číňané také říkají 如果你不能你的人，那就加入他 – nemůžeš-li nepřítele porazit, spoj se s ním. Vzhledem k poměru sil mezi námi a Čínou, Ruskem či Spojenými státy nelze očekávat, že by nás tyto velmoci neporazily. Proto udělejme alespoň to, co je v našich silách: stanovme hranici naší tolerance – nechte naše děti na pokoji.
Nikdy nebudeme dětem číst na dobrou noc, že princ se oženil s princem a že princezna byla zapřisáhlou feministkou. Zato pokud princ a princezna neumřeli, žijí tam spokojeně dodnes.