Alisia Thomsonová se s rodinou přestěhovala z města Charlotte do horského městečka Spruce Pine v Severní Karolíně. Informaci zveřejnila MfD 24.10.2020.
Rodina Alisie Thomsonové se přestěhovala z velkého města kvůli šíření koronaviru. „Desetiletá dcera Jessica dokonce ani nemusela změnit školu, protože většina vzdělávání probíhá v Severní Karolíně už od března letošního roku online. ‚Myslím, že se do budovy školy dcera tento rok už nevrátí, i když je to velmi vyčerpávající a únavné,’ vysvětluje Alisia a dodává, že dcera bere online i lekce piana, a dokonce i trénuje virtuálně přespolní běh.“
Společnost je společností díky společnému sdílení prostoru. Nesdílíme-li společný prostor, nejsme společností. Například s Papuánci netvoříme společnost. Nyní se situace mění, se sousedy sdílíme prostor stejným způsobem jako s Papuánci. Našeho souseda potkáváme stejně často jako Papuánce. Jsme zavřeni ve svých zdech. Zdá se, že společnost zaniká, protože již nesdílíme společný prostor. Otázka zní, zda místo společnosti vzniká něco jiného. Pravděpodobně ano, vzniká něco jiného.
Místo „společnosti“ vzniká „oddělnost“, konglomerát individuí. Společenská pravidla se mění na oddělnecká pravidla, mizí společníci, vznikají oddělníci. V americkém Spruce Pine by to nazvali zánikem „community“ a vznikem „separatity“. Ukazuje se, že existuje jen omezený počet aktivit, k nimž potřebujeme společníka (dnes oddělníka). K lekcím piana nepotřebujeme prstoklad učitele. K přespolnímu běhu nepotřebujeme přes pole. Vzpomeňme si, kdy naposledy jsme potřebovali třetí a čtvrtou ruku k přestěhování železničního pražce. Vystačíme si sami.
Až přijde čas, pošleme spermie a vajíčka kurýrní službou k vytvoření dalšího oddělníka – (od)dělníka budoucnosti.