Když poslanci v roce 1994 zvedali ruku pro zákon o vlastnictví bytů, měli hlavu plnou termínů jako „napravování křivd“, „privatizace“, „minimální stát“ a podobně. Zákon schvalovali pravděpodobně ve víře, že dobru dobře činí. Nelze jim to mít za zlé, málokdo z nás se dokázal a dokáže na své činy dívat vrtulníkovým pohledem, aby viděl souvislosti časové i prostorové a nestal se loutkou někoho, kdo vidí lépe.
Uplatněním zákona tak vznikla armáda „oprávněných“ vlastníků, tj. těch, kteří jsme v bytech bydleli, ale také velká skupina vlastníků-spekulantů, kteří v bytech nebydleli. My bydlící jsme nadšeně a do únavy ruky a pera podepisovali spoluvlastnické smlouvy, protože jsme získávali byty za velmi výhodnou cenu a také přestože jsme byty získávali za velmi výhodnou cenu. Pročpak asi. Navenek protože „napravování křivd“, „privatizace“, „minimální stát“ a podobně.
Velká skupina vlastníků-spekulantů neměla tehdy vrtulníkový pohled na věc ani náhodou. Byty skupovali s vidinou zisků za pronájmy a bez ohledu na to, jak čisté byly převody vlastnictví. Kdyby se byl býval našel nějaký odvážný státní zástupce, vlastnící-spekulanti by se byli ocitli nejen za hranou morálky, ale také za hranou zákona, např. kvůli zneužití informací v obchodním styku. Na svou bezbřehou touhu po ziscích ovšem doplatí nyní.
Přestože ministerstvo vnitra (SUZ) buduje a rekonstruuje uprchlická zařízení (Havířov, Kostelec n/O, Bálková, Slatina, Šumbark, Vyšní Lhoty, Chodov…), stačit to nebude. Na pořad jednání přijde z minulosti osvědčená metoda ředění problému. Minulý režim řešil cikánskou otázku rozmísťováním cikánských rodin do přízemních bytů panelových domů a úspěšně tak bránil nežádoucí koncentraci osob a vzniku ghet.
Máme problém a čeká nás ředění problému. Naštěstí je tu skupina osob za hranou morálky a zákona, takže my bydlící se ještě na čas ubráníme.