ŽÁBY

Rozhovor se zapáleným ochráncem přírody probíhal takto:
Zapálený ochránce přírody: „Záchrana žab není zbytečná. Každoročně jich stovky zahynou pod koly aut při migraci ze zimovišť k mokřadům a rybníkům a my je zachráníme.“
Občan s běžnou teplotou: „Nestresuješ je odchytáváním do kyblíků ?“
Zapálený ochránce přírody: „Ani náhodou ! Některé mě již znají a vítají hlasitým kvákáním.“
Občan s běžnou teplotou: „Žáby tě poznávají ?“
Zapálený ochránce přírody: „Jistě. Mnohdy se nechtějí nechat sebrat nikým jiným než svým ochráncem přírody.“
Občan s běžnou teplotou: „Žába tě pozná ? Jak to víš ?“
Zapálený ochránce přírody: „Osobně jsem to vyzkoušel. Květa, Jiřka a Stázička čekají jen na mě.“

Občan s běžnou teplotou: „Musíš žáby opravdu dobře znát. Co o nich víš zajímavého ?“
Zapálený ochránce přírody: „Žáby tu jsou již od prvohor. Byly tu dříve než my. Umějí daleko více než my.“
Občan s běžnou teplotou: „Co třeba umějí, co neumíme my ?“
Zapálený ochránce přírody: „Například se umějí neuvařit v pomalu zahřívané vodě. Vždycky včas vyskočí. Syndrom vařené žáby je pověra.“
Občan s běžnou teplotou: „Skutečně ? Jak to víš ?“
Zapálený ochránce přírody: „Osobně jsem to vyzkoušel. Květa, Jiřka i Stázička z hrnce vyskočily.“

Poučení: Žáby jsou opravdu chytřejší než my.