Ahmed byl na cestě zpět. Vezl si v hlavě plány na zpevnění obrany.
Nepůjde o beton, nepůjde o železo, nepůjde o fortifikaci. Předpokládaná válka ve střední Evropě se s čím dál tím větší pravděpodobností nepovede známými zbraněmi, jež se vyvíjejí spíše k odstrašení než k použití. Jak mu bylo řečeno, Čechy zůstanou Čechům, aniž by museli ze své země vyhánět jediný tank.
Ahmed věřil také tomu, že pokud to přežije, v Čechách už zůstane. Splynutí s národem před pěti lety zvládl bez chyby a česká povaha mu vyhovovala. Nebrat se moc vážně a s krizovými situacemi si poradit s nadhledem a s šibeničním humorem. Chvíli trvalo, než si zvykl na dvojsmysly a skrytou ironii, ale jakmile začal v komunikaci stíhat, snadno tenhle švejkovský přístup adoptoval. Dá-li bůh, bude Čechem.
Zpevnění obrany má co do činění s českou povahou. Zachování rodu bude spojeno s českou vlastností, kterou nesnášeli Němci – zdánlivě se ohnout a pak střelit do zad. Zpevnění obrany spočívá ve zdokonalení ohýbání. V nepřátelském prostředí se musejí Češi ohnout tak přesvědčivě, že nepřítele ani na zlomek vteřiny nenapadne krýt si záda (třeba před šípem).
Ahmed tedy startoval projekt „Bow“ – a dvojsmysl v názvu se mu zalíbil.