Minulý týden si předsedkyně EK na náš účet zatvítovala:
„EU Commission will mobilise €53 million for Belarus: €2 million to assist victims of repression and state violence, €1 million to support civil society & independent media, €50 million in coronavirus emergencz support for health sector, social services and businesses.”
(Ursula von Leyen, 19.8.2020)
Vyvolala očekávatelné reakce, že z cizího se lehce rozdává, nicméně peníze na obvazy, náplasti a peroxidy vodíku jsou skutečně potřeba. Za 2 milióny EUR se dá pořídit vagón obvazů, náplastí a peroxidů vodíku. Pro příbuzné zraněných zbyde také na kapesníčky. Zásilka bude doručena na minské hlavní nádraží a ten, kdo si nebude moci pro obvaz dokulhat, může napsat, kdy bude doma, když zrovna nebude běhat po ulicích.
V tendru vlaku bude uskladněno také pár transparentů v běloruštině – je výslovně zakázáno používat anglické transparenty, neboť jim Olga a Jevgenij na vjoske nerozumějí. Na transparentech má být uvedeno jmenovitě, kdo byl zraněn, kde byl zraněn, kým byl zraněn, jak byl zraněn a proč byl zraněn a počet použitých obvazů a náplastí.
Podrážděné reakce o lehkém rozdávání byly pochopitelné, ovšem většina komentátorů bez povšimnutí přešla jiný závažný fakt.
Naši otcové a dědové nás učili, že represi a násilí je možné odvrátit pouze silou. Utlačovatele a násilníky je záhodno praštit čímkoli, co máme právě po ruce. To je jediná možnost, jak si uchránit integritu těla a duše. Nyní nás předsedkyně EK naučila další možnost:
Represi a násilí lze odvrátit bankovkami a umlátit Lukašenka bavlněnou padesátieurovkou.