Platí-li tvrzení: Politici nikdy neodolají pokušení využít krize jako výmluvu k získání větší moci. („Politicians will never resist the temptation to use crises as excuses to gain more power.“, Ron Paul, 10.8.2020), jsou jakékoli krize pro politiky požehnáním. To v lepším případě; v horším případě jsou krize pro politiky něco jako krev pro žraloka, shazujícího surfující občany z prken.
Je přirozené, že politici nebudou krize uměle vyvolávat, protože místo upevnění moci je může potkat pád pod nohy demonstrantů, ale jistě jim nebudou zvlášť bránit. Šikovně řízená krize nabízí množství příležitostí, jak v zájmu „odvrácení krize“ uplatnit zájem na „rozšíření pravomocí“. Pozorně sledujme, kdo přichází s požadavky na rozšiřování pravomocí.
Máme-li manželskou krizi, kterou vyvolala protistrana (jako už to zhusta bývá), sledujeme, jak protistrana zvyšuje nároky na náš čas, peníze, pozornost. Přirozeně si buduje pevnější pozici ve vztahu, aby nás mohla ovládat. Do hospody výhradně na jedno, příspěvek na domácnost ve stanovené výši, v neděli na návštěvu k rodičům. Jindy běžný odpor se považuje za nepřípustný. V politice to funguje obdobně.
Můžeme si udělat porovnání, co jsme mohli před krizí a co můžeme po krizi. Rozdíl zařídili politici svým rozšiřováním pravomocí. Porovnání má jeden malý háček – musíme stanovit den překonání krize.
Odložme tudíž porovnání a raději si dopišme závěť.