Pokud bychom sami sebe ujišťovali, že u nás je svět ještě v pořádku, neměli bychom to přehánět s očekáváním, že to tak zůstane. Úvaha ruského novináře platí ve všech jazycích euroatlantické civilizace:
„Мы не должны усрокаивать себя тем, что ‚у нас и так народу не хватает в стране, у нас нет столько лишных людей, чтобы их наскреблось на массовое движение’. В действительности речь не о лишних людях вообще, а о количестве претендентов на элитный статус – а таким может быть чертовски тесно даже в сильно обезлюдевшей стране.“
(Viktor Marachovskij, 9.8.2020)
Podívejme se na své děti. Vystudovaly podivné, „polovysoké“ školy, na nichž dostaly podivné, „poloodborné“ tituly (jiné než doktor nebo inženýr). Když se jich zeptáme, čemu vlastně rozumějí, deset minut přemýšlejí a pak si odpověď vyhledají na Wikipedii. Byly zrozeny k převzetí žezla, ale byly vzdělány k jeho rozbití. Pojem „лишний человек“ mohou překládat jako „nadstandardní jedinec“, protože to hezky zní, a Dostojevského nikdy nečetly.
Podívejme se ještě jednou na naše děti. Přejeme jim lepší život s mnoha koláči bez práce. Mají-li se stát „лишними людьми“, ať se u toho hlavně nenadřou. Sice tuší, že práce osvobozuje, ale vědí, že vyhýbání se práci osvobozuje daleko víc. Koneckonců, k operaci mozku nebo ke stavbě mostu je nikdo rozumný nenutí. Zato umějí požádat o grant, za který budou půl roku cestovat po světě a sbírat zkušenosti do další práce.
Do třetice se podívejme na svoje děti. Sebevědomí jim nechybí. Je to i naše zásluha, protože jsme je takové chtěli mít. Neznají-li řešení, svolají se ve větším počtu na Skype a společným chatováním bezpečně určí, kudy vést řez corpus callosum a kam umístit propustek. Když už budou takto masově svoláni (naskreblováni), nudícího se Janka napadne:
„Co tahle udělat revoluci ?