„Chceme-li si udržet bezpečnostní garance vůči Rusku, nesmíme brát varování k Číně lehkovážně. Tím spíš, že na rozdíl od Poláků, kteří kvůli Rusku posilují americkou vojenskou přítomnost přímo v Polsku, my – kvůli svému slabošství – nic takového nechystáme.“
(Alexandr Vondra, 12.8.2020)
V zasedací místnosti hučela klimatizace, takže Babiš a Pompeo se k sobě museli naklánět, aby si rozuměli. Když Pompeo položil otázku: „Will you join us to the wa… ?“, Babiš horlivě přikývl, přestože konec věty zanikl v hluku sepnutého kompresoru. Pompeo si spokojeně odškrtnul, že Češi půjdou s Američany.
Další otázka zazněla zřetelněji: „Where will we place our military base ?“ a na tu byl Babiš perfektně připraven: „V Mošnově už vyklízí a síří sklepy !“
Po zkušenostech s umístěním skladu vyhořelého jaderného paliva nebo s umístěním uprchlického centra Babiš věděl, že nemůže nic ponechat náhodě. Natož nějakým lokálním referendům. Určí místo s předstihem, aby nikoho nenapadlo budovat dětská hřiště či nedělní korza, která by zabránila zřízení americké vojenské základny. Obyvatelé Mošnova sice žádné sklepy nesíří, ale cpou do nich brambory na příští hubené roky a netuší, že budou ve svých obývácích sedět s terčem na čele.
Na závěr si Babiš a Pompeo stiskli ruku na věčné a nerozborné přátelství. V zákulisí protokolář již připravil americké důstojnické uniformy, do nichž se oba státníci navlékli po zbytek života. V tu chvíli Babiš pochopil, na co se ho přítel ve zbrani ptal.
Babiš není žádný slaboch. Jen kéž by tomu rozuměl.