Není nutné mít příliš velkého ducha, abychom určili, kdo nám ničí život. Jsou to „oni“. Máme mizerně placenou práci ? Můžou za to „oni“, kteří umožnili nekalou ukrajinskou konkurenci. Máme předražené pivo a cigarety ? Můžou za to „oni“, kteří náš ždímají vysokou spotřební daní. Máme spoustu zákazů a příkazů ? Můžou za to „oni“, kteří vymýšlejí další a další zákony. Je jasné, že takto škůdce nechytíme a nepoženeme jej k zodpovědnosti. V zájmu zrušení kolektivní odpovědnosti je nezbytné provést zásadní reformu. Jazykovou reformu.
Přestože jsme změnou režimu toužili odstranit socialistický kolektivismus a nahradit ho kapitalistickým individualismem, nepodařilo se nám to. Osobní odpovědnost není jednoznačná. Stále se umíme skrýt za kolektivní zájem. Způsobíme-li škodu, místo svého jména vystrčíme do popředí kolektiv. Trestat kolektiv je téměř nemožné. Pracovní skupina jazykového ústavu Akademie věd přichází s řešením, když sama sebe nazývá posledním kolektivním útvarem v dějinách lidstva. Předkládá návrh na zrušení třetí osoby množného čísla.
Přijmeme-li tento návrh, všichni „oni“ přestanou existovat jazykově a legislativně a také fyzicky. Za naši mizerně placenou práci nebudou moci „oni“, nýbrž osoba XY. Za předražené pivo a cigarety nebudou moci „oni“, nýbrž osoba XY, a za spoustu zákazů a příkazů nebudou moci „oni“, ale osoba XY.
Deanonymizace je úkol, který je na dohled. Až bude provedena jeho první fáze (druhá fáze je také na dohled a ta nás bude bolet), pak nebude nutné mít příliš velkého ducha, abychom určili, komu upravit ciferník, aby věděl, která bije.