Když jsme poprvé spatřili záběry bejrútského výbuchu, něco nesedělo, něco bylo jinak. Byl to parní hrnec.
Přestože k výbuchu došlo na pobřeží, kde se dá očekávat vysoká vlhkost, takový parní hrnec, šířící se s tlakovou vlnou, jsme v jiných vlhkých oblastech neviděli. Přišla přirozená otázka: co se stalo ? Server Seznam.cz se s párou nepáral a hned napsal:
„Libanonské úřady ještě nezveřejnily, co zavinilo mohutný výbuch ledku v bejrútském přístavu, který zdevastoval město. Podle středečního vyjádření libanonské stanice LBCI-TV, o němž informovala Svobodná Evropa, předběžné závěry šetření ukazují na to, že požár v přístavu způsobili svářeči, kteří se snažili uzavřít otvor do jednoho ze skladů.“
(Seznam.cz, 5.8.2020)
Takové rychlé soudy vyšumí jako pára nad hrncem. Zde ovšem pára hrnec tvořila.
Za odpálení termobarické bomby je tedy zodpovědný svářeč Mahmoud, ale už se ho nezeptáme, neboť se někam vypařil. Jeho pomocník Samir také nepotvrdí, že se Mahmoud snažil uzavřít otvor do skladu, protože sklad zmizel společně s otvorem i se Samirem. Zůstává nám pouze znepokojivá jistota, že v Bejrútu žijí svářeči, kteří jsou schopni odpálit termobarickou bombu.
Další jistotou je, že hořící ledek vyvolává červený kouř, čímž se řadí do skupiny červených hořlavin jako je stroncium či lithium, ovšem není jisté, zda svářeč Mahmoud neuzavíral otvor do skladu stroncia nebo lithia. Také je jisté, že ledek (nebo stroncium či lithium) „pocházel z nákladní lodi MV Rhosus ruského podnikatele Igora Grečuškina“ (Seznam.cz, 7.8.2020). Odtud je již krůček k nejjistější jistotě:
Termobarickou bombu do skladu přinesl připraveným otvorem osobně Putin.