2.7.2020 17:37 SPOLUSTOLOVNÍCI
Dva muži seděli v zahrádce kavárny a přeli se o to, kdo řídí jejich životy. Radikálnější z nich tvrdil, že existuje skupina mocných, která o všem rozhoduje. Druhý diskutér nesouhlasil a oponoval, že si svůj život řídí sám. Radikál znovu zopakoval, že plán mocných nedovolí, abychom se rozhodovali svobodně. Spolustolovník na to řekl:
„Kdo ti brání, aby ses rozhodoval svobodně ?“
„Světová bankovní a ekonomická elita.“
„Kdo to je ?“
„To jsou ti, co vlastní 99% bohatství světa.“
„Je to tento muž ?“, zeptal se spolustolovník a ukázal na kolemjdoucího.
„Tenhle na to nevypadá.“
„Tak támhleten muž ?“
„Ten by mohl – „, nedopověděl radikál, protože spolustolovník vytáhl pistoli a procházejícího muže zastřelil.
„Teď už ti nebude řídit život.“
Tak vypadá typická scénka ze života konspirátorů. Zvykněme si na to. Za konspirátory se vrší mrtvoly. Nikoli ovšem rukou konspirátorů. To jsou paradoxy, řekl by sládek.
Co je to za lidi, ti spolustolovníci ? Jsou vzdělaní. Působí vyrovnaně a přesvědčivě. V jejich společnosti míváme pocit ideové nedostatečnosti. Váháme nad vlastními myšlenkovými konstrukcemi a jsme zmítáni pochybnostmi. Připadáme si být neotesanými vesničany.
Kavárna je dobrovolně samoobslužná. Vždy, když nás spolustolovníci obsluhují, cítíme něco mezi jemně nakyslou příchutí prvotřídní kávy a těžce nahořklou pachutí vylité žluči.
Děsivé na tom je to, že to jsou naši spolustolovníci.